Hrobka rodiny Meinertů

Hrobka je romantická stavba z 1. poloviny 19. století, je jedinou kopií knížecí hrobky z Výmaru.  Na hrobce se zachoval nápis "Die Leibe Höret Nimmer auf"., v překladu to znamená "Láska nikdy nepomine". Stavba je chráněnou kulturní památkou.

Hrobka byla postavena pro hraběnku Josefínu Pachtovou, která zemřela 6.12.1833 na zámku v Bartošovicích. Dále zde byl uložen její životní druh Josef Jiří Meinert (+1844) a jejich syn Hugo Meinert.

Hrobka rodiny Meinertů je spojena s osudem lásky profesora Josefa Jiřího Meinerta a jeho životní družky Josefíny Pachtové. Jak tento romantický příběh o netradiční Popelce začal?

Pověst Josefína Canal de Malabail (*23. srpna 1771 na zámku v Bartošovicích) po rodičích zdědila bartošovické panství, Sedlnici Dědičnou a Slatinu. Provdala se za hraběte Pachtu z Rájova, kterým se narodil syn Karel Pachta. Josefína se po krátkém manželství od manžela odloučila. Výchovy se ujal profesor Josef Jiří Meinert. Meinert nemohl nepodlehnout Josefíninu půvabu a kouzlu. Josefína jeho lásku opětovala a umožnila mu tak vstup do nejvyšších kruhů. Její počínání v tehdejší době bylo však společností přijímáno s nevolí a byli nuceni odcestovat na nějaký čas do Berlína, kde se jim  narodila dcera Fany a syn Hugo Meinertovi. Profesor Meinert získal na staroměstském gymnáziu uznání a také popularitu svou literární a publicistickou činností. Později se Meinert stal profesorem na vysokoškolské katedře v oboru etiky, estetiky, dějin umění a filozofie. Jeho zájem směřoval především k historickým tématům, ke studiu středověkých listin a církevních dějin na Moravě, ke studiu numismatiky a posléze i etnografie a folklóru. Nejvýznamnějším dílem byla sbírka z roku 1817 s názvem ,,Der Fylgie Alteteutsche Volksieder in der Mindart des Kuhländchens“. Při svém pobytu v Bartošovicích jej zaujalo lidové nářečí a zvyky zdejšího lidu. Začal sbírat a zapisovat lidové písně v  původním nářečí (v tehdejším kravařsko-německém nářečí). Po smrti životní družky hraběnky Josefíny Pachtové (+6. prosince 1833 v Bartošovicích), jako výraz věrné lásky, nechal Josef Jiří Meinert, který zemřel o 11 let později, postavit hrobku a na jaře příštího roku vysadit u zámku před oknem své pracovny strom dovezený z Anglie. Byl stejně vzácný a nevšední, jako Josefínina osobnost. Platan javorolistý je dnes nejmohutnější a nejstarší evidovaný strom u nás. Dnem 27. října 2001 byl přejmenován na Josefínin.